sobota 21. ledna 2017

Co je vlastně zač ta soukromá porodní asistentka?



Zajímá vás, co vlastně soukromá porodní asistentka dělá? Když se mě někdo zeptá na mé povolání a odpovím, že jsem soukromá porodní asistentka, následuje nechápavý výraz nebo smršť doptávacích otázek. A to je navíc jistá tendence zavést pojem „komunitní“ porodní asistentka a tam je ještě víc lidí vedle (byla jsem i já a proto tenhle výraz skoro nepoužívám, jinak je to to samé). 

Čím to celé začíná?

Stát se porodní asistentkou znamená studovat tento obor 3 roky na vysoké škole a získat titul bakalář (popř. studovat další 2 roky a stát se magistrou). 

Po studiu je třeba se zaregistrovat a získat tak oprávnění pracovat samostatně – tzn. bez dohledu, bez příkazů, bez přímého řízení dalším zdravotníkem či lékařem. S těmi ovšem spolupracuje na bázi partnerství, protože porodní asistentka má své kompetence, úplně odlišné od gynekologů/porodníků. Pro udržení úrovně celoživotního vzdělávání musí porodní asistentka absolvovat četná školení, přednášky, kurzy nebo sama přednášet, aby tak nasbírala body, které doloží a oprávnění pracovat samostatně je jí prodlouženo na další období.

Porodní asistentka se ve své samostatnosti nemůže řítit jak neřízená střela, musí dodržovat zákony a vyhlášky. Ideálně i doporučené postupy=standardy (to je JAK má pracovat), které ale pro české porodní asistentky neexistují, tudíž můžou pracovat jakkoli, nebo se inspirovat v zahraničí (já třeba fandím standardům z Royal College Of Midwives, ke kterým se dostanete po registraci). To je v podstatě ten hlavní rozdíl mezi porodními asistentkami – JAK která pracuje.

Podporu porodní asistentce může poskytnout i některá z profesních organizací, která nabízí kvalitní školení, kurzy, přednášky, i se snaží o celkovou změnu postavení porodní asistentky a zároveň je otevřená i samotným ženám.

Má-li porodní asistentka jistou dávku odvahy, vůli odolávat byrokracii a neutuchající trpělivost k otevřenému nálepkování (aneb ať žijí předsudky a vryté názory lidí zmanipulovaných médii, protože když to říkali v televizi, tak to musí být pravda) může se stát skutečně samostatně působící jednotkou a zažádat o další registraci tentokrát u krajského úřadu (podobně jako sestřičky pracující v domácí péči nebo obvodní lékař). 

Porodní asistentka si většinou zřídí kontaktní pracoviště (u sebe doma) a poskytuje péči ve vlastním sociálním prostředí klienta (=u vás doma). Krajský úřad nezapomene práci porodní asistentky omezit doložkou „vyjma vedení porodů“. Skvělá absurdita – s vysokoškolským diplomem a registrací č.1, která říká, že můžu pracovat naprosto samostatně včetně vedení porodů kdykoli a kdekoli v Evropské unii (i v ČR), se stávají bezcennými cáry papíru. Proč rovnou nezakázat právníkům chodit k soudu nebo zubaři vrtat zuby. Navíc s hrozbou milionové pokuty a zákazem činnosti. Bohužel si srandu nedělám.

Přesto každého napadne, že když porodní asistentka nepracuje v porodnici, tak musí chodit k porodům doma. Toto podezření trvá u personálu porodnic i laické veřejnosti a soukromé porodní asistentky mají za čarodějnice hazardující se životy žen a dětí.  Je tu však i druhá extrémní skupina, která naopak propaguje jedině porody doma pro všechny a za každou cenu. A teď si vyberte, co je lepší? Oboje drátem do oka.

Součástí žádosti o registraci u krajského úřadu jsou další vyplněné formuláře a smlouvy a proběhne tzv. šetření v místě kontaktního pracoviště, kdy úřednice zkontrolují pomůcky a věcné vybavení, které vyžadují zákony a vyhlášky. No a pak už máte lejstra schválena, nahlásíte se u dalších úřadů a praxe soukromé porodní asistentky může začít.

Co soukromá porodní asistentka může dělat


Podle § 5 odst. 3 zákona č. 96/2004 Sb. se za výkon povolání  porodní asistentky považuje poskytování zdravotní péče v porodní asistenci, to je zajištění nezbytného dohledu, poskytování péče a rady ženám během těhotenství, při porodu a šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky, vedení fyziologického porodu a poskytování péče o novorozence, součástí této zdravotní péče je také ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie. Dále se porodní asistentka ve spolupráci s lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči.

Čili li porodní asistentka může:

  • pečovat o zdravé těhotné (můžete v těhotenství chodit k porodní asistentce do klasické poradny, kde vám nejen provede běžná vyšetření, ale skutečně vám poradí)
  • vést normální porod (výhradně v porodnici se kterou má smlouvu, jinak je jen odbornou konzultantkou, která je u porodu s vámi, ale jednotlivé úkony včetně „chytání“ miminka provádí personál porodnice)
  • pečovat o ženy po porodu/v šestinedělí – kontrola zavinování dělohy, hojení porodního poranění, poradí s kojením (=laktační poradenství),…
  • pečovat o miminko
  • pečovat o ženy s gynekologickými problémy

Existují porodní asistentky, které se specializují třeba jen na poporodní návštěvy, jiné pouze doprovází k porodům, věnují se laktačnímu poradenství, poradnám pro těhotné nebo cvičení s těhotnými nebo s miminky. A nebo taky dělají úplně všechno.

Tak jako tak by podle mého názoru i trendu v zahraničí měly všechny umět alespoň v základní podobě všechno, a pak se případně specializovat, a i přesto mít přehled o aktuálním dění napříč oborem. Není nic horšího než se jednou něco naučit a nekriticky na tom lpět celý život jako na jediné pravdě a novinky ignorovat, nezajímat se o ně (i když bijí do očí) nebo je rovnou smetat ze stolu jako nějakou blbost bez zamyšlení.

Ideální model práce porodní asistentky je poskytování péče před-při-po porodu, tak aby jedna žena měla svou porodní asistentku, která ji provede těhotenstvím, porodem a je jí k dispozici i po porodu, poradí ženě se sebou samou i s péčí o miminko, zkrátka vše na jednom místě – v jedné osobě. Tyto služby nejsou hrazeny z veřejného pojištění (až na výjimky, protože pojišťovny nechtějí s porodními asistentkami uzavírat smlouvy), tudíž si je musíte zaplatit sama ze své kapsy. Přesto se vám tato investice bezesporu vyplatí (můžete to brát třeba jako odpočet z rodičovského příspěvku, který dostanete od státu).

Jaká byla moje cesta?

Když jsem byla zaměstnaná v nemocnici, psala jsem články na svůj dnes již neexistující web. Připadalo mi, že informace v nemocnici pořád na někoho jako kolovrátek chrlím s cílem podepsání papíru, abych si kryla zadek, ale během té časově omezené smršti slov málokdo něco pochytil a neměl si to v budoucnu ani kde přečíst.

Pak začaly na internet chrlit slova ženy-matky s patentem na rozum, že jedině tak je to správně, protože to zažily, hodnotily porodnice, personál i porody cizích žen. Pro mě čiré zoufalství, spousta mylných informací a spousta tonoucích, co se chytají raději takového stébla než aby dál tápali a hledali jinde.

V tu chvíli jsem se rozhodla, že začnu pořádat předporodní kurzy a cvičení pro těhotné. Jak jsem ale navazovala vztahy s ženami z kurzů, oslovovaly mě a chtěly ode mě víc.

V té době se roztrhnul pytel s dulami. Duly jsou laické průvodkyně těhotenstvím, porodem a poporodním obdobím. Což zní skvostně – až na slovo LAIK. Dula je totiž taková placená kamarádka, která sice o porodu díky kurzu a možná díky své vlastní zkušenosti ví někdy víc než vy, ale provede vás ve smyslu psychické podpory, nikoliv odborné. Ale vysvětlete to veřejnosti, když duly roztrhly pytel samy se sebou. (Kéž by to uměly i porodní asistentky).

Lidé si často pletou dulu s porodní asistentkou (a naopak) a hážou je do jednoho pytle. Jenže porodní asistentka je prostě odborník poskytující zdravotní péči, pečuje o zdraví – o psychiku, fyzické tělo i sociální sféru, dula „jen“ o psychiku. Porodní asistentka tedy při své práci hravě spolkne třetinu duly. Promiňte mi ten příměr. (Milé duly, za pojmenování skutečného stavu mě klidně sežerte.)

No a když jako blesk z čistého nebe začaly duly fušovat do řemesla porodních asistentek, což je vedlejší efekt nedostatku soukromých porodních asistentek… Jo to možná nevíte – normálka duly začaly chodit na poporodní návštěvy a otevřely si i dulí poradny pro těhotné. Jakože kámoška přijde na návštěvu a pochválí vás, jak hezky kojíte, že vypadáte dobře, že dole taky cajk a jestli nechcete pověsit prádlo nebo umýt nádobí. Nová doba – laik kontroluje zdravotní stav, zatímco si nechá podepsat, že není zdravotník, jen psychická podpora. Proč si nenechat vytrhnout zub od kováře. V tu chvíli jsem uvažovala o tom, že asi vrátím diplom a stanu se dulou, protože dula nemá žádnou odpovědnost, kdežto já jakožto porodní asistentka v podstatě za všechno.

Jo zase přeskakuju. To jsem vám takhle jednou jela na poporodní návštěvu k cizí ženě. Volala mi, že je úplně v pořádku, každý den k ní totiž chodí poporodní dula. Ale nějak se jí nezdá zašitá hráz, kojení a prsa (pár maličkostí týden po porodu). Nezdálo se jí to oprávněně. Nakonec jako všechno dobře dopadlo, paní si teda užila, ale dula běhá po světě bez úhony dál. A víte proč si žena zajistila poporodní péči u duly? Protože nikde nemohla sehnat porodní asistentku.

A jako znám pár dul (slovy dvě – zdravím Míšu a Radku), které své kompetence dodržují a podporují ženu tak, jak mají a krásně to sedí a je to fajn. Kdo by nechtěl mít v tomto období dobrou kamarádku, o kterou se může opřít v dobrém i zlém. Jen jsem měla smůlu a narazila na větší množství „těch druhých dul“ (a jako rozhodně neznám všechny duly světa ani netvrdím, že jsou všechny stejné).

A tak místo toho, abych vrátila diplom a stala se dulou, stala jsem se soukromou porodní asistentkou s dojezdem 60km a pokryla tak nepatrně 2 kraje.

Svoji práci miluju a každá žena se mi svým příběhem zapíše do srdce. Musí se mi „líbit“ a já se musím „líbit“ jí. Každou ženu potřebuju poznat, potřebuji v těhotenství navázat úzký vztah vzájemné důvěry, jen tak ji můžu provázet těhotenstvím, porodem a obdobím po porodu. Nejde přeci jen o provedení zdravotních úkonů, vyšetření, ale o podrobný příběh rodiny i příběh ženy a její nově vznikající rodiny, vztah s partnerem, představy o porodu, prožívání těhotenství, sdílení pocitů, dojmů, obav a kladení spousty otázek. Aby celé puzzle života zapadlo dohromady.
Není divu, že můj měsíční limit byly 3 ženy, což upřímně řečeno není k uživení. A pořád jsem byla jen jedna jediná porodní asistentka široko daleko, která poskytuje péči před-při-po.

Samozřejmě jsem se zajímala, jak to mají jiné soukromé porodní asistentky v České republice. Není problém mít poradny a kurzy od rána do večera 5dní v týdnu, doprovázet k 10 porodům měsíčně. Neříkám, že je to špatně, jen já bych to neuměla, ani nechtěla.

Já a porody doma

Tohle vás určitě bude zajímat ;) Porody doma pro mě byly během studia něco nepředstavitelného, špatného a zakázaného. Pak jsem potkala jednu ženu, která doma porodila a podělila se se mnou o svůj příběh. Začala jsem pátrat po literatuře, která by mi problematiku domácích porodů přiblížila. Narazila jsem na knížku Zázrak porodu od Iny May Gaskin – „hipísačské“ porodní báby, která chodila k domácím porodům a tvrdí, že žena při porodu musí vypadat jako bohyně, jen tak se pozná, že všechno probíhá dobře. Představila jsem si ženy v porodnicích, kde jsem pracovala a nevybavila jsem si ani jednu jedinou bohyni. Smutné a zajímavé zároveň. Tak kde je pravda?

Hledala jsem dál, tentokrát ve státech, kde jsou porody doma normální a vyloženě se doporučují zdravým ženám. Žádné zaostalé země, ale třeba Velká Británie, Nizozemí, Kanada. Porodní asistentky mají zpracované postupy co, kdy a jak mají dělat, jsou pravidelně školeny nejen teorií, ale tzv. tréninky, kdy nacvičují různé situace – teorii v praxi, každá porodní asistentka má svou mentorku – starší zkušenou kolegyni, na kterou se může kdykoliv obrátit s dotazem nebo prosbou o pomoc v řešení konkrétního problému, dostává od ní zpětnou vazbu na svou práci. A na stránkách fotky spousty rodících bohyní. Takže ono to jde?

Když jsem podruhé otěhotněla, pohrávala jsem si s myšlenkou na porod doma od samého začátku. Nakonec to byla jedna z variant, na kterou jsem se důkladně připravila. V den porodu zvítězila a porodila jsem doma.

Změnilo se tím úplně všechno. Utvrdila jsem se v názoru, že každá žena by měla mít právo na porod doma s porodní asistentkou za jasně stanovených podmínek a kritérií. Žen, které rodí doma je a bude vždycky minimum a bylo by jich ještě méně, pokud by se dodržovala bezpečnostní pravidla jako zdravá žena+zdravé dítě+normální porod+porodní asistentka.

Paradoxně totiž vznikla situace, že porodní asistentky mají zákaz chodit k porodům doma, ale ženy doma rodit chtějí (a můžou). No a tak k porodům doma začaly chodit duly nebo taky ženy, které porody doma jen zajímají a nebo ženy rodí úplně osamoceny. A to i v případech porodu konce pánevního, dvojčat nebo porodu po císařském řezu. Cítíte to nebezpečí? Rodičky mají falešný pocit bezpečí a narůstá počet komplikací u domácích porodů, čímž se jen potvrzuje, že porody doma jsou nebezpečné, protože se dívejte… Jenže zahraniční statistiky mluví úplně jinak – porody doma jsou stejně bezpečné jako porody v porodnici – za splnění určitých podmínek, není to pro všechny. A u nás se huláká a ukazuje prstem, jak to nejde, nálepkují se porodní asistentky i ženy s hříšnými myšlenkami na porod doma a přitom se věci dějí a všichni to vědí, ale dělá se jakože nic.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec?

Když mě na konci roku 2016 zradilo zdraví a musela jsem skončit s prací soukromé porodní asistentky ze dne na den, zhroutil se mi svět. Začala jsem hledat jak bych mohla pomoci co největšímu počtu žen normálně porodit bez ohledu na mou přítomnost i na bydliště, jak být dál porodní asistentkou. Najednou celý můj příběh zapadl do kontextu života. Hlavolam se rozlouskl – stanu se online porodní asistentkou. Nemám zcela konkrétní představu, co přesně budu dělat. Jen silný pocit a touhu předat dál, co vím a znám, podělit se o zkušenosti s ženami, kterým by mohly pomoct v jejich životech. A tak právě teď připravuji pro těhotné ženy průvodce porodem - online předporodní kurz Porod krok za krokem. Pro ženy, které chtějí pochopit průběh porodu, které chtějí návod na to, co mohou během porodu dělat, prostě a jednoduše jak v klidu porodit miminko. Sledujte FB a emailové schránky, brzy vám povím víc. I cesta může být cíl.