5 způsobů, jak najít svou porodní asistentku

Pokud se rozhodnete pro využití služeb porodní asistentky, zbývá už jen nějakou najít. Nějakou, někde, nějak.

Kde hledat svou porodní asistentku?

1. Krajský úřad nebo magistrát

Začněte oslovením krajského úřadu nebo magistrátu podle místa bydliště

Jedině tak získáte seznam všech porodních asistentek z vašeho kraje. Všechny soukromé porodní asistentky jsou totiž povinny registrovat se na odboru zdravotnictví příslušného krajského úřadu nebo magistrátu. Právě proto je krajský úřad nebo magistrát tím pravým místem, kde vám poskytnou kontakty na všechny registrované porodní asistentky v kraji. Nestojí to nic, stačí poslat úplně obyčejný email s prosbou. Kontakty bývají doručeny téměř okamžitě – v řádech hodin, maximálně dnů.

2. Porodnice a smlouvy s externími porodními asistentkami

Zkuste oslovit porodnici, kterou jste si vybrala, zda čirou náhodou nemá smlouvu s externí porodní asistentkou (je jich jen hrstka). Taková porodní asistentka zpravidla působí jak soukromě, tak v porodnici. Funguje to tak, že si porodní asistentka jakoby "pronajme" porodní sál v porodnici a vy si najmete tu porodní asistentku s porodním sálem a se vším, co má k dispozici, včetně spolupráce s porodnickým personálem. V těhotenství a po porodu se setkáváte v ambulanci porodních asistentek nebo u vás doma.

Takové řešení se zdá být ideální pro všechny zúčastněné. Žena má svou porodní asistentku, která se o ni postará, porodnice má nadstandardní službu a navýšený počet rodiček, které by k nim jinak samy nepřišly a které jsou vedené jako normálně přijaté do porodnice. Bohužel porodnice s porodními asistentkami nechtějí smlouvy uzavírat, ačkoliv by to pro ně bylo bezesporu výhodné a zajímavé.  

Videorozhovor s externí porodní asistentkou Janou Riedlovou

3. Mapa UNIPA

Unie porodních asistentek (UNIPA) má na svých stránkách k dispozici mapu porodních asistentek. Na ní jsou uvedeny kontakty na některé členky UNIPA (které se zveřejněním svého kontaktu souhlasily). Členstvím v UNIPě navíc každá porodní asistentka závazně přijímá Mezinárodní etický kodex porodních asistentek, což je v důsledku důležité i pro způsob, jakým každá z nich poskytuje samotnou péči. (Na mapě se nachází i nečlenky, které si své místo na mapě zakoupily podobně jako místo v inzerci a s kodexem tak nemusí mít nic společného. Zda se jedná o členku či ne je jasně čitelné.)

4. Porodní asistentka na doporučení

Jistě máte ve svém okolí ženy, které měly svou porodní asistentku nebo o nějaké ví. Rozhoďte sítě a získejte důvěryhodné reference. 

Můžete ale klidně zjistit, že:

• U nás porodní asistentky nejsou

Jsou kraje nebo oblasti, kde porodní asistentky prostě nejsou. Vymřely a nové se nenarodily nebo nevím. Přesto nezoufejte, některé porodní asistentky bývají ochotny přijet i z vedlejších krajů. Mailujte, telefonujte, ptejte se.

• Potřebujete porodní asistentka "na jedno použití"

Během své praxe jsem se často setkávala s ženami, které potřebovaly jednorázovou konzultaci. Probrat, jak to vidí, jak to vidím já a co bych jim mohla doporučit. Ujasnily si tak, co chtějí, že se na mě mohou v případě potřeby obrátit a šly svou cestou dál samy.

Tyto ženy ví, že je to jejich život, jejich porod. Hledají dostupné odborné informace, na základě kterých úplně normálně vlastními silami porodí. 

Byl to i jeden z podnětů pro vytvoření mého předporodního online kurzu Porod krok za krokem – pro ženy, které chtějí mít v porodu jasno. Ženy, díky.

5. Facebook

Zeptejte se na porodní asistentku v jakékoli vám blízké skupině zabývající se těhotenstvím a porodem a během pár minut budete překvapeni množstvím kontaktů na různé osoby, od porodních asistentek, psychologů, přes duly po „obyčejné“ maminky. Pojem porodní asistentka je totiž často vnímán jako „kdokoli u porodu“. Ale…

Kdokoli u porodu ≠ porodní asistentka

Důvěřuj, ale prověřuj. Ne každý člověk provázející ženu těhotenstvím a porodem je kompetentní registrovaná porodní asistentka, která splňuje minimální vysokoškolské vzdělání, celoživotně se vzdělává a je registrovaná u krajského úřadu nebo magistrátu, čímž má odpovědnost, práva a povinnosti. Je to přeci jen zdravotník, profesionál a pečuje o lidské zdraví.

Bohužel vzhledem k nedostatku soukromých porodních asistentek vznikly jako vedlejší produkt další skupiny žen, které se snaží porodní asistentky svým způsobem nahradit a vytrácí se tak jejich původní role, která jim přísluší.

1. Může se jednat o porodní asistentky bez registrace u krajského úřadu nebo magistrátu, která poskytuje péči „načerno“.
2. Nebo o samozvané porodní báby, bez studia, často zaměřené esotericky, které čerpají znalosti pouze z knih, kurzů nebo osobních zkušeností.
3. Může také jít „jen“ o maminky, které samy prošly těhotenstvím a porodem, a proto provází těhotenstvím a porodem jiné ženy.
4. Placené kamarádky s kurzem = duly, jsou také jedněmi z průvodkyň těhotenstvím a porodem. Rády uvádí vysokoškolské tituly – ty ale nemívají ze zdravotnických oborů!!!

POZOR: Tyto ženy nemají žádnou ODPOVĚDNOST za poskytování jakékoli péče během těhotenství, porodu, pří péči o dítě ani jindy. Mohou dělat cokoli a jakkoli.

Na závěr kvantita versus kvalita

Přestože způsobů, jak najít porodní asistentku, je hned několik, neexistuje záruka, že ji opravdu najdete. V České republice je asi 6000 porodních asistentek, z toho je pouze přibližně 160 registrovaných = působících soukromě. 

Ne všechny ale poskytují komplexní péči – péči v těhotenství, při porodu, po porodu, včetně péče o miminko. (Některé nabízí třeba jen předporodní kurzy nebo cvičení pro těhotné nebo jen asistují porodům na porodním sále a ostatním oblastem se nevěnují).

Na druhou stranu ty, co komplexní péči poskytují, mohou být snadno přetížené. 10 doprovodů k porodu měsíčně no problem. Pro mě byly třeba strop 3. Byla to moje hranice, kdy pro mě byla nejdůležitější kvalita péče. Přitom jedna z nejčastějších otázek především od partnerů žen v mé péči zněla: "A u kolika porodů jste už byla?" Záleží na tom?

Dbejte na to, aby vám porodní asistentka seděla nejen profesionálně (vzděláním, certifikáty ze seminářů a kurzů, které pravidelně absolvuje, odbornými názory), ale také lidsky.

Proto si i přes malou dostupnost porodní asistentku vybírejte. Jasně si stanovte, co od porodní asistentky očekáváte, co potřebujete a jakou máte představu, zahajte výběrové řízení a proberte to s každou z nich.  

Vsaďte na svoje pocity. Nevím znamená ne. Dobrý pocit znamená ano! 

Vybírejte pečlivě, protože do těchto rukou vložíte část svého života i života svého miminka. 

Krásné jaro!

Co je vlastně zač ta soukromá porodní asistentka?

Zajímá vás, co vlastně soukromá porodní asistentka dělá? Když se mě někdo zeptá na mé povolání a odpovím, že jsem soukromá porodní asistentka, následuje nechápavý výraz nebo smršť doptávacích otázek. A to je navíc jistá tendence zavést pojem „komunitní“ porodní asistentka a tam je ještě víc lidí vedle (byla jsem i já a proto tenhle výraz skoro nepoužívám, jinak je to to samé). 

Čím to celé začíná?

Stát se porodní asistentkou znamená studovat tento obor 3 roky na vysoké škole a získat titul bakalář (popř. studovat další 2 roky a stát se magistrou). 

Po studiu je třeba se zaregistrovat a získat tak oprávnění pracovat samostatně – tzn. bez dohledu, bez příkazů, bez přímého řízení dalším zdravotníkem či lékařem. S těmi ovšem spolupracuje na bázi partnerství, protože porodní asistentka má své kompetence, úplně odlišné od gynekologů/porodníků. Pro udržení úrovně celoživotního vzdělávání musí porodní asistentka absolvovat četná školení, přednášky, kurzy nebo sama přednášet, aby tak nasbírala body, které doloží a oprávnění pracovat samostatně je jí prodlouženo na další období.

Porodní asistentka se ve své samostatnosti nemůže řítit jak neřízená střela, musí dodržovat zákony a vyhlášky. Ideálně i doporučené postupy=standardy (to je JAK má pracovat), které ale pro české porodní asistentky neexistují, tudíž můžou pracovat jakkoli, nebo se inspirovat v zahraničí (já třeba fandím standardům z Royal College Of Midwives, ke kterým se dostanete po registraci). To je v podstatě ten hlavní rozdíl mezi porodními asistentkami – JAK která pracuje.

Podporu porodní asistentce může poskytnout i některá z profesních organizací, která nabízí kvalitní školení, kurzy, přednášky, i se snaží o celkovou změnu postavení porodní asistentky a zároveň je otevřená i samotným ženám.

Má-li porodní asistentka jistou dávku odvahy, vůli odolávat byrokracii a neutuchající trpělivost k otevřenému nálepkování (aneb ať žijí předsudky a vryté názory lidí zmanipulovaných médii, protože když to říkali v televizi, tak to musí být pravda) může se stát skutečně samostatně působící jednotkou a zažádat o další registraci tentokrát u krajského úřadu (podobně jako sestřičky pracující v domácí péči nebo obvodní lékař). 

Porodní asistentka si většinou zřídí kontaktní pracoviště (u sebe doma) a poskytuje péči ve vlastním sociálním prostředí klienta (=u vás doma). Krajský úřad nezapomene práci porodní asistentky omezit doložkou „vyjma vedení porodů“. Skvělá absurdita – s vysokoškolským diplomem a registrací č.1, která říká, že můžu pracovat naprosto samostatně včetně vedení porodů kdykoli a kdekoli v Evropské unii (i v ČR), se stávají bezcennými cáry papíru. Proč rovnou nezakázat právníkům chodit k soudu nebo zubaři vrtat zuby. Navíc s hrozbou milionové pokuty a zákazem činnosti. Bohužel si srandu nedělám.

Přesto každého napadne, že když porodní asistentka nepracuje v porodnici, tak musí chodit k porodům doma. Toto podezření trvá u personálu porodnic i laické veřejnosti a soukromé porodní asistentky mají za čarodějnice hazardující se životy žen a dětí.  Je tu však i druhá extrémní skupina, která naopak propaguje jedině porody doma pro všechny a za každou cenu. A teď si vyberte, co je lepší? Oboje drátem do oka.

Součástí žádosti o registraci u krajského úřadu jsou další vyplněné formuláře a smlouvy a proběhne tzv. šetření v místě kontaktního pracoviště, kdy úřednice zkontrolují pomůcky a věcné vybavení, které vyžadují zákony a vyhlášky. No a pak už máte lejstra schválena, nahlásíte se u dalších úřadů a praxe soukromé porodní asistentky může začít.

Co soukromá porodní asistentka může dělat

Podle § 5 odst. 3 zákona č. 96/2004 Sb. se za výkon povolání  porodní asistentky považuje poskytování zdravotní péče v porodní asistenci, to je zajištění nezbytného dohledu, poskytování péče a rady ženám během těhotenství, při porodu a šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky, vedení fyziologického porodu a poskytování péče o novorozence, součástí této zdravotní péče je také ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie. Dále se porodní asistentka ve spolupráci s lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči.

Čili li porodní asistentka může:

• pečovat o zdravé těhotné (můžete v těhotenství chodit k porodní asistentce do klasické poradny, kde vám nejen provede běžná vyšetření, ale skutečně vám poradí)
• vést normální porod (výhradně v porodnici se kterou má smlouvu, jinak je jen odbornou konzultantkou, která je u porodu s vámi, ale jednotlivé úkony včetně „chytání“ miminka provádí personál porodnice)
• pečovat o ženy po porodu/v šestinedělí – kontrola zavinování dělohy, hojení porodního poranění, poradí s kojením (=laktační poradenství),…
• pečovat o miminko
• pečovat o ženy s gynekologickými problémy

Existují porodní asistentky, které se specializují třeba jen na poporodní návštěvy, jiné pouze doprovází k porodům, věnují se laktačnímu poradenství, poradnám pro těhotné nebo cvičení s těhotnými nebo s miminky. A nebo taky dělají úplně všechno.

Tak jako tak by podle mého názoru i trendu v zahraničí měly všechny umět alespoň v základní podobě všechno, a pak se případně specializovat, a i přesto mít přehled o aktuálním dění napříč oborem. Není nic horšího než se jednou něco naučit a nekriticky na tom lpět celý život jako na jediné pravdě a novinky ignorovat, nezajímat se o ně (i když bijí do očí) nebo je rovnou smetat ze stolu jako nějakou blbost bez zamyšlení.

Ideální model práce porodní asistentky je poskytování péče před-při-po porodu, tak aby jedna žena měla svou porodní asistentku, která ji provede těhotenstvím, porodem a je jí k dispozici i po porodu, poradí ženě se sebou samou i s péčí o miminko, zkrátka vše na jednom místě – v jedné osobě. Tyto služby nejsou hrazeny z veřejného pojištění (až na výjimky, protože pojišťovny nechtějí s porodními asistentkami uzavírat smlouvy), tudíž si je musíte zaplatit sama ze své kapsy. Přesto se vám tato investice bezesporu vyplatí (můžete to brát třeba jako odpočet z rodičovského příspěvku, který dostanete od státu).

Jaká byla moje cesta?

Když jsem byla zaměstnaná v nemocnici, psala jsem články na svůj dnes již neexistující web. Připadalo mi, že informace v nemocnici pořád na někoho jako kolovrátek chrlím s cílem podepsání papíru, abych si kryla zadek, ale během té časově omezené smršti slov málokdo něco pochytil a neměl si to v budoucnu ani kde přečíst.

Pak začaly na internet chrlit slova ženy-matky s patentem na rozum, že jedině tak je to správně, protože to zažily, hodnotily porodnice, personál i porody cizích žen. Pro mě čiré zoufalství, spousta mylných informací a spousta tonoucích, co se chytají raději takového stébla než aby dál tápali a hledali jinde.

V tu chvíli jsem se rozhodla, že začnu pořádat předporodní kurzy a cvičení pro těhotné. Jak jsem ale navazovala vztahy s ženami z kurzů, oslovovaly mě a chtěly ode mě víc.

V té době se roztrhnul pytel s dulami. Duly jsou laické průvodkyně těhotenstvím, porodem a poporodním obdobím. Což zní skvostně – až na slovo LAIK. Dula je totiž taková placená kamarádka, která sice o porodu díky kurzu a možná díky své vlastní zkušenosti ví někdy víc než vy, ale provede vás ve smyslu psychické podpory, nikoliv odborné. Ale vysvětlete to veřejnosti, když duly roztrhly pytel samy se sebou. (Kéž by to uměly i porodní asistentky).

Lidé si často pletou dulu s porodní asistentkou (a naopak) a hážou je do jednoho pytle. Jenže porodní asistentka je prostě odborník poskytující zdravotní péči, pečuje o zdraví – o psychiku, fyzické tělo i sociální sféru, dula „jen“ o psychiku. Porodní asistentka tedy při své práci hravě spolkne třetinu duly. Promiňte mi ten příměr. (Milé duly, za pojmenování skutečného stavu mě klidně sežerte.)

No a když jako blesk z čistého nebe začaly duly fušovat do řemesla porodních asistentek, což je vedlejší efekt nedostatku soukromých porodních asistentek… Jo to možná nevíte – normálka duly začaly chodit na poporodní návštěvy a otevřely si i dulí poradny pro těhotné. Jakože kámoška přijde na návštěvu a pochválí vás, jak hezky kojíte, že vypadáte dobře, že dole taky cajk a jestli nechcete pověsit prádlo nebo umýt nádobí. Nová doba – laik kontroluje zdravotní stav, zatímco si nechá podepsat, že není zdravotník, jen psychická podpora. Proč si nenechat vytrhnout zub od kováře. V tu chvíli jsem uvažovala o tom, že asi vrátím diplom a stanu se dulou, protože dula nemá žádnou odpovědnost, kdežto já jakožto porodní asistentka v podstatě za všechno.

Jo zase přeskakuju. To jsem vám takhle jednou jela na poporodní návštěvu k cizí ženě. Volala mi, že je úplně v pořádku, každý den k ní totiž chodí poporodní dula. Ale nějak se jí nezdá zašitá hráz, kojení a prsa (pár maličkostí týden po porodu). Nezdálo se jí to oprávněně. Nakonec jako všechno dobře dopadlo, paní si teda užila, ale dula běhá po světě bez úhony dál. A víte proč si žena zajistila poporodní péči u duly? Protože nikde nemohla sehnat porodní asistentku.

A jako znám pár dul (slovy dvě – zdravím Míšu a Radku), které své kompetence dodržují a podporují ženu tak, jak mají a krásně to sedí a je to fajn. Kdo by nechtěl mít v tomto období dobrou kamarádku, o kterou se může opřít v dobrém i zlém. Jen jsem měla smůlu a narazila na větší množství „těch druhých dul“ (a jako rozhodně neznám všechny duly světa ani netvrdím, že jsou všechny stejné).

A tak místo toho, abych vrátila diplom a stala se dulou, stala jsem se soukromou porodní asistentkou s dojezdem 60km a pokryla tak nepatrně 2 kraje.

Svoji práci miluju a každá žena se mi svým příběhem zapíše do srdce. Musí se mi „líbit“ a já se musím „líbit“ jí. Každou ženu potřebuju poznat, potřebuji v těhotenství navázat úzký vztah vzájemné důvěry, jen tak ji můžu provázet těhotenstvím, porodem a obdobím po porodu. Nejde přeci jen o provedení zdravotních úkonů, vyšetření, ale o podrobný příběh rodiny i příběh ženy a její nově vznikající rodiny, vztah s partnerem, představy o porodu, prožívání těhotenství, sdílení pocitů, dojmů, obav a kladení spousty otázek. Aby celé puzzle života zapadlo dohromady.

Není divu, že můj měsíční limit byly 3 ženy, což upřímně řečeno není k uživení. A pořád jsem byla jen jedna jediná porodní asistentka široko daleko, která poskytuje péči před-při-po.

Samozřejmě jsem se zajímala, jak to mají jiné soukromé porodní asistentky v České republice. Není problém mít poradny a kurzy od rána do večera 5dní v týdnu, doprovázet k 10 porodům měsíčně. Neříkám, že je to špatně, jen já bych to neuměla, ani nechtěla.

Já a porody doma

Tohle vás určitě bude zajímat ;) Porody doma pro mě byly během studia něco nepředstavitelného, špatného a zakázaného. Pak jsem potkala jednu ženu, která doma porodila a podělila se se mnou o svůj příběh. Začala jsem pátrat po literatuře, která by mi problematiku domácích porodů přiblížila. Narazila jsem na knížku Zázrak porodu od Iny May Gaskin – „hipísačské“ porodní báby, která chodila k domácím porodům a tvrdí, že žena při porodu musí vypadat jako bohyně, jen tak se pozná, že všechno probíhá dobře. Představila jsem si ženy v porodnicích, kde jsem pracovala a nevybavila jsem si ani jednu jedinou bohyni. Smutné a zajímavé zároveň. Tak kde je pravda?

Hledala jsem dál, tentokrát ve státech, kde jsou porody doma normální a vyloženě se doporučují zdravým ženám. Žádné zaostalé země, ale třeba Velká Británie, Nizozemí, Kanada. Porodní asistentky mají zpracované postupy co, kdy a jak mají dělat, jsou pravidelně školeny nejen teorií, ale tzv. tréninky, kdy nacvičují různé situace – teorii v praxi, každá porodní asistentka má svou mentorku – starší zkušenou kolegyni, na kterou se může kdykoliv obrátit s dotazem nebo prosbou o pomoc v řešení konkrétního problému, dostává od ní zpětnou vazbu na svou práci. A na stránkách fotky spousty rodících bohyní. Takže ono to jde?

Když jsem podruhé otěhotněla, pohrávala jsem si s myšlenkou na porod doma od samého začátku. Nakonec to byla jedna z variant, na kterou jsem se důkladně připravila. V den porodu zvítězila a porodila jsem doma.

Změnilo se tím úplně všechno. Utvrdila jsem se v názoru, že každá žena by měla mít právo na porod doma s porodní asistentkou za jasně stanovených podmínek a kritérií. Žen, které rodí doma je a bude vždycky minimum a bylo by jich ještě méně, pokud by se dodržovala bezpečnostní pravidla jako zdravá žena+zdravé dítě+normální porod+porodní asistentka.

Paradoxně totiž vznikla situace, že porodní asistentky mají zákaz chodit k porodům doma, ale ženy doma rodit chtějí (a můžou). No a tak k porodům doma začaly chodit duly nebo taky ženy, které porody doma jen zajímají a nebo ženy rodí úplně osamoceny. A to i v případech porodu konce pánevního, dvojčat nebo porodu po císařském řezu. Cítíte to nebezpečí? Rodičky mají falešný pocit bezpečí a narůstá počet komplikací u domácích porodů, čímž se jen potvrzuje, že porody doma jsou nebezpečné, protože se dívejte… Jenže zahraniční statistiky mluví úplně jinak – porody doma jsou stejně bezpečné jako porody v porodnici – za splnění určitých podmínek, není to pro všechny. A u nás se huláká a ukazuje prstem, jak to nejde, nálepkují se porodní asistentky i ženy s hříšnými myšlenkami na porod doma a přitom se věci dějí a všichni to vědí, ale dělá se jakože nic.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec?

Když mě na konci roku 2016 zradilo zdraví a musela jsem skončit s prací soukromé porodní asistentky ze dne na den, zhroutil se mi svět. Začala jsem hledat jak bych mohla pomoci co největšímu počtu žen normálně porodit bez ohledu na mou přítomnost i na bydliště, jak být dál porodní asistentkou. Najednou celý můj příběh zapadl do kontextu života. Hlavolam se rozlouskl – stanu se online porodní asistentkou. Nemám zcela konkrétní představu, co přesně budu dělat. Jen silný pocit a touhu předat dál, co vím a znám, podělit se o zkušenosti s ženami, kterým by mohly pomoct v jejich životech. A tak právě teď připravuji pro těhotné ženy průvodce porodem - online předporodní kurz Porod krok za krokem. Pro ženy, které chtějí pochopit průběh porodu, které chtějí návod na to, co mohou během porodu dělat, prostě a jednoduše jak v klidu porodit miminko. Sledujte FB a emailové schránky, brzy vám povím víc. I cesta může být cíl.

Kojit po 3 hodinách maximálně 20 minut???

Podezřele často se na mě obracejí ženy se stále stejným problémem - už fakt nevědí, jak mají kojit, zřejmě nemají dost mléka a miminku to nestačí, dělají to špatně, nemají v kojení režim, systém, disciplínu a to poslouchají na slovo paní doktorku. 

 

 

V porodnici jim říkali, ať přikládají dítě střídavě k oběma prsům po 2-3 hodinách, v noci alespoň 2x. Za 2 dny se nalily prsa mlékem a 3.den šup domů. 

Všechny věhlasné světové organizace doporučují kojit dle potřeby.

Jasně. Miminko zabrečí, pochovám ho, mrknu jedním okem do plínky a v případě potřeby (rozuměj nespokojenosti až pláče) nakojím. Žádná věda.

Pak přijdu ukázat vytoužené miminko dětské paní doktorce do ambulance. Ta ho zváží, změří, poslechne srdíčko, celkově  ho zkoumá. A ptá se: „Jak často kojíte, po kolika hodinách a jak dlouho kojení trvá?“

Neumíte lhát. Řeknete: „Jak kdy. Někdy po 2, 3 hodinách, někdy spí i 4hodiny v kuse, někdy kojím po hodině. Pije tak půl hodiny, někdy si jen cucne a usne, někdy vydrží být s přestávkami na prsu hodinu.“

No to by to byl pěkný pořádek na tom světě. „Takže budete kojit po 3 hodinách a maximálně 20minut, abychom si maminko rozuměly, ano? “

VARIANTA A: Kojit po 3 hodinách maximálně 20 minut

Jste poslušná žena a autorita mluvila jasně. Jdete do toho.

Pro jistotu si pořizujete domů váhu. Ať víte, kolik nakojíte.

A co se stane?

• Dítě řve v nepředepsanou hodinu
• Budíte dítě v předepsanou hodinu
• Rvete mu prso do pusy, když nechce pít
• Rvete mu prso z pusy, když chce pít
• Váha ukazuje pokaždé jiné množství nakojeného mléka, málokdy doporučené množství
• Položení do postýlky je nereálné, vždy je provázeno řevem
• V mezičase dítě natřásáte (myšleno v náručí)
• Vyskytne-li se ve Vaší přítomnosti manžel, natřásá on
• Stále přesvědčujete sebe, miminko i manžela, že je to v pořádku, že ještě není čas kojení.
• Všichni tiše doufáte, že se stane zázrak a bude to fungovat. Musí to fungovat!

A co se stane při další návštěvě dětské lékařky:

• Jste vystresovaná - ze všeho, na pokraji zhroucení
• Dítě je uplakánek
• Oba jste zhubli (u miminka je to ale problém)
• Potupně kojíte v ordinaci s vážením před a po kojení
• je Vám důrazně zopakován návod na kojení - po 3 hodinách 20 minut
• Je vám doporučeno odstříkávat mateřské mléko (v lepším případě)
• Je vám více než doporučeno krmit dítě umělým mlékem

Když nefunguje kojení po 3 hodinách maximálně 20minut, obecně je předpokládána chyba v matce – buď má málo mléka nebo neumí kojit. To je ale velký omyl.

  

Varianta B: Kojit dle potřeb

Hledáte radu, kde se dá. V rodině, u kamarádek, na internetu, na Facebooku.

Závěr: každý tvrdí něco jiného.

Chce to nějakého odborníka na kojení. Už mi svítá. Oslovím porodní asistentku.

Pokud jste Vy i miminko zdrávi (což je většina žen a dětí) radím Vám následující:

• Zapomeňte na hodiny, schovejte je.
• Zapomeňte na vážení před a po kojení. Schovejte váhu.
• Zníte unaveně. Lehněte si s dítětem do postele, prsa kdykoliv k dispozici a odpočívejte s ním.
• Toto znamená kojit dle potřeby. S ohledem na potřeby dítěte, ale i ty své.
• Tabulky zahoďte. Stejně se do nich kojené děti nevejdou. Důležité je, aby miminko na váze neubývalo.

A co se stane při další návštěvě dětské lékařky, pokud se držíte rad od porodní asistentky:

• Miminko přibývá na váze (je jedno kolik)
• Lékařka Vám znovu klade otázky ohledně kojení nebo ještě lépe Vás pochválí za to, že se držíte jejích předchozích rad
• Vy se usmíváte

 

Na závěr

Jedna velmi moudrá dětská sestřička, nyní už v důchodu, mi během praxe na škole řekla: „Já nevím, co furt všichni řešej s tím kojením. Prostě dáš dítě na prso a je to.“ Myslela to vážně, nedělala si legraci. Prostě konstatovala fakt.

Příroda to tak zařídila, aby to zvládl úplně každý. Jednoduše. Instinktivně. To je jediná logika v kojení. 

Vždycky máte na výběr, jaká cesta je pro Vás a vaše miminko ta nejlepší. 

Já doporučuju a mám jen ty nejlepší zkušenosti s variantou B.

 Ať se rozhodnete jakkoliv, je to to nejlepší. Jste totiž nejlepší maminka pro svoje dítě.

Zasnění nad nevšedním podzimním večerem v kruhu žen

Dostala jsem nečekané dary.

Prvním byl krásný podzimní večer ve společnosti čtyř zajímavých žen a jedné malé princezny v nově postavené jurtě, na místě s duší. Sdílely jsme své porodní i životní příběhy. Připadala jsem si jako v dávných dobách, kdy se ženy scházely na přástkách a draly peří.

Ano, všechny zúčastněné používáme Facebook. A sdílecí tlačítko. Ale na tohle to prostě nemá.

V pološeru, při svitu luceren a praskajícím ohni, oproštěny od každodenních starostí. Hluboká ženská témata i traumata, která ukrýváme za rutinní myšlenky - nakoupit, uvařit, uklidit, pracovat,... nerušeně vyplouvala pomocí slov s jasně hmatatelnými emocemi ven.

Vyprávěly jsme,  ptaly se, říkaly své zkušenosti, názory, přesvědčení, motivace, prostě jak to máme nebo vidíme.

Když už téměř celé město spalo, ukončily jsme setkání a vrátily se domů. Na cestu jsme dostaly neobyčejný dárek. Života strom. 

Života strom - K.N.Kašparová

Strom života se říká placentě. A pod tuhle jablůňku byla placenta zakopána. Neplodila. Další rok na ní však vyrostla dvě krásná jablíčka. Jak symbolické!

Úplně mě z toho příběhu mrazí. Ale hezky mrazí. Je totiž skutečný.

Nemůžu se na Života strom vynadívat. Rozhodla jsem se, že se tento strom stane součástí mého života. Je vlastně jeho součástí už dávno. Ještě dříve než zapustil kořeny. A pokračuje dál.

Obklopená podzimem, klidem, nedozírnou vděčností za život. Usínám s vědomím naplnění smyslu předešlého dne. Moje dary. Děkuji za ně.